2.díl
27. 12. 2007
2.kapitola
Vyšli jsme s Jakubem školní branou. Měli jsme namířeno do kovárny, kde bychom si dali kávu.
"Hele, mám dva lístky do kina. Co ty nato?" zeptal se zničeho nic Jakub.
"Co já s tím? Jdeš někam s Vladkem z Vyvolenejch?" rýpla jsem si.
"Hele, hele! Víš cos mi slíbila, když jsem ti to řek!" vykřikl.
Nedávno se sem Jakub přistěhoval a od první chvíle jsme si padli do oka. Já se do něj nakonec zabouchla, řekla jsem mu to, a on mi se smíchem řekl, že holky se mu nelíběj. Že je teplej. A já mu přísahala, že to nikdy nikomu neřeknu, i když to je tak vidět. A tak jsme se staly aspoň kamarády.
"Hm, no jo. A Vladko je stejně zadanej!" řekla jsem a zasmála se. On mě lehce bouchnul do zad. "Jo, jo! Na co půjdem?"
"Mám lístky na pohádku. Od ségry, chtěla jít s kamarádkou (ségře je dvanáct) ale dostala spalničky. Tak mi ty lístky prostě dala," pokrčil rameny.
"A na co teda? Doufám, že to není jako třeba Tři oříšky pro Popelku, nebo tak!"
"Ne, ne. Je to...." udělal dramatickou pauzu, "Pán Včelka!"
"Pán Včelka??!!"
"Jo, jo! Dobrý, ne? Lepší než ta Popelka."
"To jo!! Kdy to začíná? Máš prachy? Za co si koupíme coca-colu a popcorn?"
"Já mám pět set. Věděl jsem, že když tě pozvu do kina, budeš chtít i občerství!" Zasmál se.
"No dovol!" zasmála jsem se pro změnu já.
Tak jsme šli do kina, kde jsme si koupily veliký popcorn, vlastně dva. Pak dvě veliké coca-coly, jednu normální a druhou s na víčku postavičkou Pana Včelky pro mě. Popcorn jsem měla šunkovej.
Všichni říkaj, že pan včelka je blbost. Ale mě se to moc líbilo!
Tak jsme šli domů, jsme totiž sousedi. Když jsem přišla domů, zjistila jsem, že moje čtrnáctiletá ségra brečí u postele. Tak jsem za ní běžela.
"Co je?" zeptala jsem se přátelsky.
"Já někoho miluju a on ani neví, kdo jsem!" vzlykala.
"Kdo to je?" zeptala jsem se, "možná ti pomůžu."
"Ty určitě!" zaradovala se. "Je to tvůj kámoš Jakub..."
Vyšli jsme s Jakubem školní branou. Měli jsme namířeno do kovárny, kde bychom si dali kávu.
"Hele, mám dva lístky do kina. Co ty nato?" zeptal se zničeho nic Jakub.
"Co já s tím? Jdeš někam s Vladkem z Vyvolenejch?" rýpla jsem si.
"Hele, hele! Víš cos mi slíbila, když jsem ti to řek!" vykřikl.
Nedávno se sem Jakub přistěhoval a od první chvíle jsme si padli do oka. Já se do něj nakonec zabouchla, řekla jsem mu to, a on mi se smíchem řekl, že holky se mu nelíběj. Že je teplej. A já mu přísahala, že to nikdy nikomu neřeknu, i když to je tak vidět. A tak jsme se staly aspoň kamarády.
"Hm, no jo. A Vladko je stejně zadanej!" řekla jsem a zasmála se. On mě lehce bouchnul do zad. "Jo, jo! Na co půjdem?"
"Mám lístky na pohádku. Od ségry, chtěla jít s kamarádkou (ségře je dvanáct) ale dostala spalničky. Tak mi ty lístky prostě dala," pokrčil rameny.
"A na co teda? Doufám, že to není jako třeba Tři oříšky pro Popelku, nebo tak!"
"Ne, ne. Je to...." udělal dramatickou pauzu, "Pán Včelka!"
"Pán Včelka??!!"
"Jo, jo! Dobrý, ne? Lepší než ta Popelka."
"To jo!! Kdy to začíná? Máš prachy? Za co si koupíme coca-colu a popcorn?"
"Já mám pět set. Věděl jsem, že když tě pozvu do kina, budeš chtít i občerství!" Zasmál se.
"No dovol!" zasmála jsem se pro změnu já.
Tak jsme šli do kina, kde jsme si koupily veliký popcorn, vlastně dva. Pak dvě veliké coca-coly, jednu normální a druhou s na víčku postavičkou Pana Včelky pro mě. Popcorn jsem měla šunkovej.
Všichni říkaj, že pan včelka je blbost. Ale mě se to moc líbilo!
Tak jsme šli domů, jsme totiž sousedi. Když jsem přišla domů, zjistila jsem, že moje čtrnáctiletá ségra brečí u postele. Tak jsem za ní běžela.
"Co je?" zeptala jsem se přátelsky.
"Já někoho miluju a on ani neví, kdo jsem!" vzlykala.
"Kdo to je?" zeptala jsem se, "možná ti pomůžu."
"Ty určitě!" zaradovala se. "Je to tvůj kámoš Jakub..."
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
